Zápisky z cesty

20.02.06
pondělí

Ráno jsme vstávali ve 4 hodiny, ještě že jsme byli oblečené, protože po tom co Zdenička narazila na obr pavouka v koupelně odmítla být již vevnitř. Cesta vcelku ubíhala a v 7 hodin jsme byli již v restauraci či spíše takové lodži WALAWA PARK. Byli tam příjemní - proti domu hrůzy obrat o 190stupňů , tak jsme posnídali, sotva jsme dojedli už jsme měli připravený džíp a mohli vyrazit na safari ( za směšných 1.500 Rs, oproti včerejší Sinharaje a auto byl fakt džíp ...). Jeli jsme po hrázi přehrady Uda Walawe a užívali si nádherné ráno. Po koupení permitu-vstupenky jsme nabrali "stopaře" který byl v ceně a vyrazili na safari. "Kluci" řidič i stopař byli super, viděli jsme spoustu zvířátek a vše bylo se zajímavým komentářem v příjemném a přátelském duchu. Viděli jsme x skupinek slonů (včetně koupání, mláďátek i toho slona co nám útočil na auto), vodní buvoli, varany, zoborožce, čápi oba dva druhy orlů, papoušky. leguána a ve finále opičky pořádající letecký den (přeskakovali ze stromu na druhý , přes celou cestu)
Po safari jsme přesedli na naši dodávku a vydali se směrem k jihu, k pobřeží. V plánu byla Rekawa a želvy. Místo , kde v Rekawě "běží" program na záchranu želv je úplně mimo ostatní civilizace opuštěné, v jednoduchých podmínkách. Bylo to první místo, kde intenzivně mluvili o tsunami a první místo, kde bylo vidět důsledky. Viděli jsme stopy po noční snůšce, a to té největší želvy kožatky - Leaderback Turtle. V Rekawě nechávají hnízda na místě - nestěhují je do chráněných líhní, ale hlídají je na místě. Vzhledem k tomu jak místo bylo odlehlé, daleko od nějakého potencionálního bydlení a cesta rozedraná (Mr Rohita sice řekl, že pokud bud chtít nás sem v noci odveze) přehodnotila jsem situaci, že finální několikadenní místo pobytu bude Kosgoda, resp, tam někde, a že želvy budeme pozorovat tam. Pokračovali jsme po pobřeží směrem do Tangaly, kde jsme poobjedvali v příjemné přístavní restauraci, Zdenička si dokonce objednala rybu s nudlemi, já klasicky kari a nad prohýbajícím se stolem jsme si moc pochutnali. Zjistila jsem, že informace typu, že voda při tsunami byla po strop, a že teprve nedávno otevřeli mě deptají a vyvolávají bezmocnou lítost. Bohužel po zbytek pobytu na pobřeží se pohledy na zbořené domy a povídání o tsunami s domorodci stalo dennodenní opakují se záležitostí, ale lítost a beznaděj to neotupilo, naopak. V Dondře jsme jeli okolo majáku a sochy Budhy na křižovatce. Ubytovali jsme se na periferii Matary v malém příjemné hotýlku T.K.Garden na Polhemě - výletním místu místních. Místní pláž byla pláží domorodců, byla příjemná a za odlivu se tam dalo i koupat. Měli jsme tedy premiéru v Indickém oceánu. Pokoj byl jednoduchý, ale příjemný s neděravou moskytiérou a před pokojem na pavláčce se stolečkem a křesly. Seznámili jsme se z holčičkami majitelů ( 7 a 10 let), bohužel Zdenička měla strašný deficit v úkolech, takže se hraní nekonalo a pokračovalo se v úkolech.

21.02.06
úterý

Ráno jsme se šli koupat do oceánu pak až na snídani. Dostali jsme horu toastů, čerstvý džus - Zdenička ananas a já papáju, kávu a čaj. Zaplatili jsme vcelku lidovou cenu - 1.400 As včetně snídaně a popojeli dále. Zastavili jsme se v Galle, kde jsme prošli pevnost - ta nás ale moc nenadchla , byl z ní ale docela rozhled, viděli jsme kluky jak na druhé straně pod pevností jak hráli kriket jak o život, před pevností zase cvičila děvčata - buď pořadové nebo snad mažoretky ? Nicméně pokud pevnost zachránila před tsunami spoustu lidí, tak je fajn, že tam je. Cestou z pevnosti přes msto jsme se stavili na poště poslat pohledy. Už zvenku byla budova pošty dost omšelá, ale to co bylo uvnitř předčilo i mé nejbujnější představy. Tmavé vybydlené místnosti něco jako před bouráním po požáru - ale ještě horší, úřadovna byla až v třetí místnosti, kde byla dřevěná přepážka jak ze starého filmu, největší vymoženost razítko, tužka a rozlitý lep . Odvahu vytáhnout foťák jsme nesebrala. Zdeňka projevila přání podívat se do školy. Řidič nás vzal do Ambalagondy do nové školy. Stará byla kompletně zničená a nová byla postavená cca 500 - 700 m do vnitrozemí od hlavní silnice , údajně z nějakých sponzorských peněz Američany. Bylo tam spoustu tříd, děti na SriLance chodí do školy již od pěti let. Nejprve jsme byli v nějaké ředitelně (poměrně pustá místnost jen z jedním psacím stolem a židlí, kde bylo zrovna nějaké dítko asi na koberečku), kde spustil řidič nějaké vyprávění - my jsme jen děkovali a usmívali se a pak se přesunuli se do třetí třídy, kde byli stejně staré děti jako Zdenička. Když jsme přišli tak nás děti pozdravili ve stoje se sepjatými ručkami a jakousi říkankou. Poděkovali jsme, udělali společnou fotku, obešli třídu a rozloučili se, protože končilo dětičkám zrovna vyučování tak se loučili i s hezkou a příjemnou učitelkou, odříkali povídaní se sepjatými ručkami a na konci říkání padli učitelce (všichni) k nohám a uklonili se.Docela mě to vyvedlo z míry - řidič - Mr Rohita mi ale šeptal, že to je takový zvyk poděkování učitelce . Nakonec jsme dojeli do Kosgody, minuli jsme líheň na želvičky, minuli jsme poměrně krásný hotel - resort s chatičkami - údajně zavřený a začali pouť s hledáním hotelu na zbývající 4 dny. V luxusním hotelu zaměřeném na ayurvédu, kde neubytovávají s dětmi do 12ti let , další byl vcelku hezký ale otevřít se chystali až za pár dní, v dalším nebylo volno a na další jsem řekla venku tam tedy ne - v Lonely planet nic moc reference. Nakonec jsme toho ale měli už dost, byl tam bazén, pokoj s balkonem pěkný snídaně bufítek, cena na pobřeží - 48 USD přijatelná, a hlavně byly blízko želvičky ! Rozloučili jsme se s Mr. Rohitou a ubytovali se . K obědo-večeři jsme si dali spagethi napolitana a fresh juice. Zdenička se koupala v bazénu a já si četla v průvodci a psala poznámky. Zkoušeli jsme se koupat v oceánu a záhy pochopili, že to není tak jednoduché , že normálně jako v Mataře se v něm koupat nedá ...takže jen tak po kotníčky, nechat se kymácet a sprchovat valícími se vlnami - zase to byla nová dimenze koupání :. Večer volali z recepce, že nám volal Mr . Rohita, že se ráno zastaví, docela divný vzkaz - tak uvidíme.