Zápisky z cesty

Po snídani nás již před hotelem čekal taxikář - sice jiný než z kterým jsme byli domluveni, ale byl poslán tím "naším dohodnutým" a podmínky byli stejné. Než jsme vyjeli z Kandy asi 50x zatroubil. Evidentně nás čekal perný, horký den. Vystoupili jsme u Botanické zahrady " Peradeniya" a domluvili se, že se sejdeme za 2,5 hodiny, což na mé gusto je na takovou zahradu poměrně málo, ale jinak bychom nestihli slony. Nádherný fíkus benjamin jež by svou rozhlohou zabral snad dokonce fotbalové hřiště nás okouzlil, byl pod ním příjemný chládek a bylo to strašně zvláštní. Kaloni - netopýři se nám také líbili. Nějaký místní "pracovník" viděl jak pobíháme s foťáky okolo stromů a snažíme se je fotit, tak se jal nám je plašit aby lítali a my jsme mohli fotit...Bambus, který byl podstatně tlustší než naše ruce a nohy a větší než dům také nebyl nezajímavý. No a ještě jsme viděli "salámovník!" a "dělové koule" krom spousty jiných rostli a stromů. Škoda, že jsme neměli více času. Cestou do Pinnewali bylo Zdeničce špatně, od řidiče jsme dostali královský kokos s brčkem / údajně je to právě dobrý lék na nevolnost / - Zdenička ho ale stejně nechtěla, takže jsem ho ochutnala jen já i když mi špatně nebylo a neudělalo se mi ani po něm. Z auta jsme vylézali v cca 12,30, to už Zdenička zvracela po třetí a cítila se mizerně, touha vidět slony ji nevzpružila na moc dlouho. V reálu jsme došli k takovému koupátku kde zrovna sloni končili koupel a pak se dali hladit, byla to skvělá podívaná. Zdenička si slona pohladila a pak chtěla už jen do stínu a ležet, Našli jsme si místečko pod stromem na lavičce a odpočívali. S přemlouváním jsme došli na krmení slonů - bylo nutné jít asi 50 m mimo stín a Zdeničce sluníčko dělalo velký problém. Krmení slůňátka z lahve mělo úspěch. Nakonec jsme došli i na koupání slonů k řece. Muselo se ven z areálu a šlo se po cestě kde pralo slunce cca 600 m k řece. Zdenička si sedla do stínu a odpočívala, sloni ji už byli ukradení, tak jí bylo blbě. Já jsem pobíhala s foťákem a obdivoval koupající se slony, fakt že je Zdeničce blbě to ale celé jaksi pohatil. Ani jsme nečekali na konec koupání a vrátili se zpátky do areálu, kde jsme si sedli za pokladnou v takovém jakémsi parčíku, Zdenička si lehla na lavičku, četli jsme zajímavosti z průvodce a osvěžovali se vodou. Koupili jsme colu / ze zdravotních důvodů/ pak čaj a odkládali odjezd. Nakonec jsme cestu zpět - jeli jsme už když sluníčko tolik nepálilo - přežili, ke zvracení došlo až téměř před hotelem. Došli jsme si do Cargilsu pro vody, v pekárně jsme koupili vynikající toasty, které nakonec chutnali i Zdeničce a samozřejmě už jí bylo dobře i na koupání v bazénu. Udělali jsme si hezký večer, na pokoj jsme si objednali kávu a čaj, chroustali toasty, četli si Karkulína i průvodce (o Sigirii) a vyprávěli si. .