|
Každý člověk, který poprvé spatří Viktoriiny vodopády, ustrne v posvátné úctě před tímto kolosálním dílem přírody. Původní obyvatelé projevovali vodopádům trvalou úctu a spojovali jejich existenci s přírodními božstvy. Na rozdíl od zvědavých Evropanů se k nim nikdy nepřibližovali, s výjimkou posvátných obřadů; například kmen Tonga považoval duhu kolem vodopádů za projev boží přízně a u Východního kataraktu bývali obětováni černí býci.
Lidé žijící v okolí vodopádů označovali neobvyklý přírodní jev různými jmény. Původní přiléhavý ndebelský název Amanza Thunquayo, v překladu "Voda, která stoupá vzhůru jako kouř", byl přejmenován kmenem Kololo na dodnes užívané označení Mosi-Oa-Tunya nebo-li "Kouř, který hřmí". Ani získání zimbabwské nezávislosti však nesmazalo z map nejvíce užívané koloniální jméno "Viktoria Falls" dané vodopádům v roce 1855 D. Livingstonem na počest anglické královny Viktorie.
Místní obyvatelé doporučují Viktoriiny vodopády navštívit třikrát
- při nízkém, středním a vysokém stavu vody. V posledním případě,
tedy po období dešťů, však samotné vodopády v hluboké skalní soutěsce
není ani vidět za silnou clonou vodní tříště, dosahující do výše
až půl kilometru. Viděli jsme vodopády v době nízkého stavu vody,
ale určitě kdyby to šlo, bych dala zapravdu místním a navštívila
je i při vysokém stavu vody....Vrchol povodně se dostavuje zpravidla
v březnu, kdy průtok dosahuje v průměru hodnoty 10 tisíc m3s-1.
Je to přibližně 30krát více než v suchém období (listopad až začátek
prosince). Hlavní turistická sezona zhruba od května a kulminuje
v době našeho léta. Hotel Zambezi Sun ***, Livingstone***** a místní CK BushTracker Byli úžasní, udělali nám fakt pěknou prohlídku jak hotelu - 5* Linvingstone tak vůbec o CK a jejich možnostech - v porovnání byla asi nejzajímavější, nebo tak nastejno s japonkou se Sun City :-) Z historie Až v roce 1855 spatřil vo dopády první Evropan - byl to skotský lékař, misionář a cestovatel David Livingstone. Podle tehdejších zvyklosti jim dal jméno své panovnice, anglické královny Viktorie. Plavil se po 2660 kilometrů dlouhé řece Zambezi, kterou považoval za "Bohem stvořenou dopravní cestu", jež by mohla otevřít přístup do vnitrozemí jižní Afriky. Plul po klidném, širokém proudu v kanoi, až jednoho dne s rostoucím neklidem začal pozorovat, sloupy mlhy. 16. listopadu jej dunivý rachot donutil, aby přistál na jednom z ostrovů uprostřed řeky. Opustil kanoi a šel se podívat na špici ostrova, který má dnes jeho jméno, co se to vpředu děje. Ustrnul. Voda před ostrovem prostě nebyla. Později o svém prvním zážitku napsal: "Vypadalo to, že mizí v zemi, a přitom hrana, na které se ztrácela, byla vzdálena pouhých pětadvacet metrů. Vůbec jsem to nechápal, dokud jsem se, plný bázně, nedoplížil na nejzazší břeh ostrova. Nevěřícně jsem se odtud díval do hluboké propasti, jejíž protější břeh se zvedal nedaleko. Vodní proud téměř tisíc metrů široký padal do nejméně stometrové hloubky, kde se veškerá voda musela vejít do koryta širokého pouhých patnáct či dvacet metrů."Nazítří se Livingstone vrátil na ostrov, z něhož vodopády poprvé spatřil, a zasadil tam několik pecek broskvoní, meruněk a pár kávových bobů. Na strom, údajně baobab, vyřezal datum objevu a své iniciály. Jak později přiznal, byl to jediný případ, kdy v Africe podlehl takové marnivosti. Během své druhé cesty k vodopádům, v srpnu 1866, se pokusil změřit hloubku propasti. Pomocí lana se závažím byl jeho odhad poměrně přesný - 108 metrů. Zpráva o vodopádech obletěla celý západní svět, Evropu i Ameriku. Dvacet let po Livingstonovi, 17. září 1875, k nim dospěl i český cestovatel Emil Holub, který pokračoval v mapování a průzkumech svého předchůdce. Mapka okolí
Další informace:
|
Victoria
Falls
|
Zambia
- Victoria Falls - Hotel Livigstone 
Zambia
- hotel Zambezi Sun ( resp. za ) 
Zambia
- hotel Zambezi Sun ( resp. za ) 
Zambia
- Victoria Falls 
Zambia
- Victoria Falls 
Zambia
- Victoria Falls 
Zambia
- Victoria Falls 
