|
6.7 pondělí
Ráno kupodivu nepršelo, chvilkama vykukovalo i sluníčko i když zpoza
mraků, které zrovna nebudily naději na slunečný den. Zdenička měla
lemru, takže než jsme se vyhrabaly, tak bylo půl jedenácté. Počasí
nádherné, cesta rovná, asfaltka, mírně zvlněný terén. Po levé ruce
jsme sledovaly řeku Sós až k Pingvallavantu, obrovskému jezeru obklopenému
kopci a horami a ze severu táhnoucí se viditelnou příkopovou propadlinou
utvořenou oddalující se euroasijskou a americkou deskou.Těsně před
hranicemi parku jsme si uvařily oběd, těstoviny napolitana. Začalo
být docela teplo a žhnout slunce, takže Zdeničku když jsme přijely
k informačnímu centru bolela hlava, zmrzlina to ale trochu vylepšila.
Příkopová propadlina vypadá impozantně nejen z dálky, ale i zblízka.
Podívaly jsme se také k vodopádu, ke stěně Almannagja, ke kostelíku
i jezírku přání. Kempink je úplně na břehu jezera na příjemném místě.
Gulášovka se mi povedla až na druhý pokus, první jsem připálila.Oproti
odpoledne se pořádně ochladilo, kdybych našla teploměr, tak bychom
věděly na kolik...zase jsme ale našly ručník, který jsme skoro dva
dny neviděly.
|