|
18.7. sobota
Ráno se dal se mnou do řeči cyklista z rakvičkového stanu s tibetskými
praporky. Byl to Miguel z Barcelony a objížděl celý Island a byl
v super pohodě jak španělé bývají...Když Zdenička spolupracuje,
dá se evidentně zabalit i lehce rychle posnídat za hodinku, přesto
Miguel odjížděl dříve. Odjížděly jsme na nádráží vyjímečně brzy
a dojely opravdu včas. Autobus tam už stál a řidič zrovna k němu
přicházel. Byl velice příjemný a i když bylo více jak 45 minut do
odjezdu, ochotně nám pomohl uložit kola a brašny a pustil nás už
i do autobusu. Lístky jsem si měla jít koupit do kanceláře. Cena
16.300 ISK mi docela vyrazila dech. Vyjely jsme na čas, poslední
pohledy do zátoky, na hory halící se v mlze a před odbočením do
leva na protější sedlo do kterého jsme šlapaly před více jak týdnem.
Ve Varmahlídu na zastávce jsem si vyfotila trubkovou sochu motocyklisty,
která mě zaujala už při cestě do Akureyri. Za odbočkou na Kjolur
route začala být cesta fádní, zmizely hory se zasněženými vrcholky
a z nich zurčící potůčky a zůstala zvlněná krajina s ovečkami a
koňmi. V Bloduos přistoupili další tři cyklisti s vozíky na bagáž.
V Harmasangi přistoupili další dva cyklisti a řidič byl totálně
v pohodě a vždy to nějak udělal. Nějakých 80 km za Lagarbakki začaly
zase hory a udolíčka. Před Borganes byl dokonce chvilku vidět ledovec,
nevím jestli to byl maličký Ok, který bych podle tvaru a polohy
typovala spíše nebo Langjokul. V Borganes na zastávce autobusu jsme
se ocitly v jiném světě, spousty lidí, obchodů, přítomnost civilizace
řvala na všechny strany. Bylo mi strašně moc líto, že nám už skončila
ta krásná část v přírodě a že už nás čeká jen Rejkjavík a přejezd
po frekventované cestě na letiště. Lidi v tričkách a na lehko, i
my jsme začaly pstupně odlupovat naše vrstvy. Přijely jsme s malým
zpožděním, domontovaly a naložily kola - klasicky jakmile se sundá
přední kolo jsem měla problém s cyklocomputerem. Projely jsme nakonec
okolo jezera Tjornin k přístavu projely podle vody okolo sculptury
vikingské lodi minuly Hofdi a za chvilku byly v kempu na Laugardaru.
Bohužel nejen my, ale i skautové z celého světa. Tak přelidněný
kemp... no katastrofa. Zdenička měla slíbené koupání a zmrzku. takže
hned po postavení stanu se šly plnit sliby. Bazén byl hned vedle
kempu a strávily jsme tam přes tři hodiny. Zdenička blbnutím v bazénech
a na klouzačce a já převážně válením v horkých bazénkách... nejlepší
byl takový super mělký v kterém se dalo ležet, ale aby se mi nezkrátily
žíly, tak jsme si dala i pár bazénů, voda byla teplá i ve velkém
stovkovém. I když po pravdě řečeno po cestě autobusem jsem byla
více utrmácená než po celodenní jízdě na kole. Při cestě z bazénu
jsme si daly párek v rohlíku, fakt v rohlíku žádný rozříznutý rádoby
rohlík a byl moc dobrý. Zaskočily jsme na dokoupení jídla do 1011,
Zdenička sice říkala, že už jíst nebude, ale snědla mi fazolek v
tomatě když ne půlku, tak třetinu určitě.
|