14.7. úterý

Celou noc pršelo. Ráno pršelo, teplota 6 stupňů... zabalit byla docela bojovka, vystihnout nejvhodnější čas mezi poprcháváním a lijákem. Zdenička si sušila boty na toaletách pod fukarama. Uvařily jsme ve společných částečně zastřešených prostorách pro vaření. Zakoupily sušky a vyrazily...bohužel zase skoro ve dvanáct. Tak jak jsem očekávala podle vyvěšené předpovědi, vítr foukal proti, i přesto se nám dařilo vcelku jet. Zdenička jela statečně bez brblání. U zátoky u Lónsónu jsme zastavily na bábovku a čaj z termosky. Chtěla jsem dofouknout kolo a nějak se nedařilo, spíše naopak. Nakonec jsem zjistila, že je závada na pumpičce, ne na ventilku jak jsem se mylně domívala. Nicméně zjištění a dohuštění díky sundání a nandání bagáže je mrzuté. Silnice vystoupala na útesy polostrova Tjornes. Byla to nádherná cesta s výhledy, ale až k dosažení nejsevernějšího bodu těžká - proti větru. Kousek potom, co se cesta stočila na západ jsme dojely k Mánárbakki, kde jsme uviděly 3 chaloupky s travními střechami a odkaz na muzeum. Nevím jestli jsme vypadali tak zoufale promočeně, nebo jestli jsme byly tak sympatické, ale dostaly jsme pozvání do domu na kávu, kakao a pečivo. Zdeničce usušili rukavice a nahřáli boty..nemohly jsme je při odchodu najít, protože další člen rodiny je právě dal inciativně nahřát. Byla tam stará paní, manželka člověka, který právě sbíral celý život věci do muzea. Zdenička od ní dostala ručně malovaného andělíčka. Ptala jsem se na zimu, ale říkali, že to je v pohodě, že autem jsou za chvilku v Husavíku. Muzeum bylo plné předmětů z domácnosti, které se dříve používalo. Celé to jen dotvrzuje to, co už jsme četly, jak strašně těžký život na odlehlých farmách obzvláště dříve musel být. Za Mánabrakki je ostroh s oranžovým majáčkem, spokojili jsme se ale s pohledem od farmy a od silnice... Odtud, cesta do Husavíku s větrem v zádech s výhledem na kopečky s ovečkami a koni a samozřejmě na moře příjemně ubíhala. Husavík je ze třech stran v údolí sevřený kopci a ze zbývající jak jinak. než mořem. Kemp je na sverení straně přijezdu do Husavíku, takže byl první na co jsme narazily. Na první pohled to vypadalo na louku se stany, ale na druhý pohled byl nad poměry super. Vybavená vařiičem, vytápěná krytá kuchyně, super sociální zázemí, prádelna...škoda, že jsme nemohly vyprat protože jsme měly vše na sobě... Dobře jsme se tam ohřály, usušily mokré věci včetně bot a dobily baterky na všechny přístroje. Proběhly jsme Husavík, který se nám moc líbil. Takové malé útulné městečko s kostelíkem a hezkými baráčky. K večeři jsme si daly druhou dávku "pravých" těstovin s naloženými rajčaty z konzervy a ze strouhaným sýrem...to byla bašta po těch pytlíkovkách. Zážitek dne, resp. večera, Zdenička jen tak vzala v 11 hodin večer v pokladně - suvenýrshopu na výlety za velrybami za kliku a ejhle, byť bylo zavřeno měli otevřeno…