|
6.7 neděle
Po snídani jsme zabalily, nakoupily ještě pěkné pohledy a vyrazily.
Cesta se klikatila mezi loukami a jezírky, a potkávali jsme nejen
cyklisty, ale i bruslaře a pěší. Po vjezdu do Magdeburku, tedy spíše
její parkové a odpočinkové části jsme měli nehodu… Zdenička ztratila
darovaného čápa z Ruhestade.Naštěstí jsme se zkusily kousek vrátit
a čápa, který čekal nebojácně uprostřed silnice Zdenička našla.
To bylo radostné setkání! Do Elbenau parku jsme si museli koupit
lístky rodič a dítě 3,50 EUR. Němci to mají vymakané a mají zvýhodněné
ceny i pro jednoho rodiče s dítětem...to bychom měli odkoukat protože
představa že všude chodí rodina o 4 lidech je docela scestná. Tisíciletá
věž - největší dřevěná věž na světě byla úžasná...tedy až na to
že vše bylo jen v němčině. První patro - ebel jsem zvládla vysvětlovat
i bez němčiny...počátky lidstva a technické pokroky z počátků civilizace.
Narazily jsme si jmenovky z hyeroglify. Složili jsme čtverec nad
přeponou ze čtverců, resp. z fragmentů čtverců nad jejich odvěsnami…
Pythagorovu větu jsme tedy zvládly, pak ještě Archimédův zákon a
pak už jen vzpomínka o co se jedna a pak už ani to...škoda,že jsme
nerozuměli popiskům, i když by mi asi mnohdy ani to nepomohlo. Pak
jsme euforii z věže, z které jsme šli dolu po šroubovici venkem
šli i na vláček, který jezdil parkem na visuté kolejnici...to ale
vzhledem k ceně 2,5EUR nic moc. V Magdeburgu jsme se ještě těšily
na Grun Citadel funkční obytný a užitný komplex od našeho oblíbence
Hundertwasera. Sice ta růžová není zrovna naše oblíbená barva, přesto
nás stavba nezklamala. Okolo dómu jsme jen projeli, je sice impozantní
ale stejně ho opravovali, takže byl zahrazený a tak jsme pokračovaly
dál z Magdeburgu. Na výjezdu jsme potkávaly i dost cyklistů, v neděli
se asi vraceli z výletů. Ráz krajiny okolo cyklostezky byl už úplně
jiný..mezi poli,projížděly jsme lesíky podobná krajina jako u nás...a
další změna ne všude je cyklostezka, resp.někdy vede společně s
auty po vcelku používané silnici. Dokonce jsme i improvizovaly a
místo po silnici střihly cestu lesem a vcelku jsme se pak strefily
i zpět. Za Dornburgem jsme se utábořily v kempu u jezera Prodel.Bylo
tam už pár stanů cyklistů, a koho nevidíme, Holanďany z předchozího
dne. Uvařily jsme guláš daly si k němu pivo a Zdenička apfelsorle
a nakonec ještě inzerovanou domácí zmrzlinu. A jak si tak sedíme
před stanem vidíme přijíždět rodinku z předchozího dne z kempu.
Nakonec byli v kempu samí cyklisti. Dokonce se nám podařilo pověsit
i síťovku.
|