10.11.2011 - neděle

Zdeničku budila v noci zima, ale jinak se to dalo přežít a i jsme si vcelku v busu pospaly. Do Trinidadu jsme dorazily v 6.45 smontovaly kola a zamluvily bus na další den do Cienfugos. Nakonec nás ulovila paní, která otevřela nabídku se střešním pokojem a cenou 15 CUC. Casa byla kousek od nádraží. Překvapilo nás, že ulice v Trinidadu v centru jsou fakt jen dlážděné a že se po nich prakticky nedá jet. Pokojík bylnakonec do dvora, vcelku hodně jednoduchý jen s větrákem, ale měl koupelnu a záchod. Byli mrzutí z toho, že nechceme snídani, nakonec jsme se domluvili na juicy refrescu pro Zdeničku a kávě pro mne. Přeci jenom takhle brzo to jíst nejde a další den budeme vstávat ještě dříve. Nechala jsem se nakonec zlomit na večeři, s tím ať připraví ale jednu… pro Zdeničku je pak nechám ohřát vodu na "pytlíkovku". Vyrazily jsme do "centro historico", uličky vypadaly, že se tu skutečně zastavil čas, Trinidad opravdu vypadal nejstarobyleji, i Baracoa vypadalo poměrně nověji. Docouraly jsme k Placa Major prohlédly kostel, slyšely kus mše včetně zpěvů a pak pomalu začaly hledat něco k snědku. Byla to docela honička, všude měli jen kuře, vepřové, sendviče a tortilly. Nakonec jsme narazili na rychlé občerstvení, kde jsme za 5 CUC pořídily komplet pizzy i s pitím. Zdenička mezitím dočetla knihu, tak jsme se rozhodly, že na "báňo" půjdeme do naší Casy, v rychlém neměly a nechá si tam i knihu. Nakonec z toho byla i popolední siesta. Odpoledne jsme pak pokračovaly v courání městem, vyšly jsme na kopeček ke kostelíku Ernita de Nuestra Senora, který je zrovna v rekonstrukci. Od kostelíku byl pěkný výhled na město ale spalují žár bez možnosti se kamkoliv schovat. Ke kostelíku se procházelo přes čtvrť docela nuzných domečků s ještě horšími uličkami, než byly jižněji v centru, kamenitými, užšími a bordelu plnými. Daly jsme si místní kopečkovku, vlezly do spousty obchůdků a galerií. Zdenička si koupila obal na telefon háčkovaný ze zátek na plechovkách, to jeden žasne, co všechno z plechovek zužitkují a zobchodují… Kubánci jsou ale plechovkový národ. Připravená večeře nebyla špatná, ale ani mě nějak nenadchla kuře, rýže černé fazole v takové omáčce a zelené fazolkové lusky, pár plátků rajčat a ovoce. Zdenička si tam udělala těstoviny z pytlíku, ty také nebyly nic moc, protože nám tam dali moc vody.